Jak to mají děti se strachem? Jsou na tom stejně jako my dospělí? To zřejmě ne, jelikož mi kolikrát víme co nás čeká, nebo jak to bolí. Jsme vůči tomu už nějak odolní, i když z toho strach máme. Ale copak ty naše malé dušičky. Jak to mají. Nejčastěji se dětí bojí injekcí od doktora. A kdo se z nás neměl. Už když víme, že si sestřička chystá stříkačku, tak na nás jde nějaká mdloba. Stejně to mají i děti, ale klidně i horší. Dále je tu třeba hmyz, nejčastější dětský strašák bubák ve skříni společně s tmou kde je neznámo. Někdy je to rychle přejde, ale co když ne? Některým dětem tenhle strach přetrvává. Můžeme těm nejmenším nějak od strachu pomoci?
Určitě nad tím nemávněte jen rukou. Zkuste strach svého dítěte pochopit. Pokud je strach velký a stále přetrvává, tak nejspíše to narušuje běžné fungování dítěte. Když se dítě opravdu bojí a má fobii, tak vytváří silné pocity nebezpečí a strachu. Děti se můžou bát opravdu všeho co nás napadne. Pro ně je to něco neznáme. A co když je strach vyvinut z nějakého traumatického zážitku. Jak by jste měly reagovat. Určitě to nepřecházejte, takový strach se může stupňovat. Promluvte si v klidu se svým dítětem čeho se bojí a jaký z toho má pocit. Určitě mu zajistěte bezpečné místo a to nejlépe u vás. Je dokázáno, že nejbezpečnější místo pro dítě je bezpodmínečně u jeho rodičů.
Dítě uklidněte objetím, líbáním, hlazením. Zkuste vyhledat spouštěč strachu. Kdy se dítě začne bát, aby jste mu mohli vysvětli, že se bát nemusí, vysvětlit mu co ho čeká a proč to tak je. Rozviňte u něho jistotu. Určitě to neznamená že dítě do téhle situace musíte tlačit. Stačí zkoušet postupně, aby jste zjistili příčinu a popřípadě je mohli předcházet.
Děti jsou hodně citlivé a jejich duše je tak křehká. Dejte jim na jevo, že jste tu s nimi i proto aby jste je ochránili. Buď te pro ně ochranný štít , kterému můžou důvěřovat.