Vždy zábavně
Předpokládám, že opravdu každý člověk by se chtěl bavit. A opravdu neznám žádného člověka, který by mi řekl, že zábava je mu ukradená a že je mi úplně jedno, jestli se nudí anebo baví. Kolikrát se ale říká, že člověk by se měl i nudit. Jenomže já vždycky mám za to, že člověk by se měl nudit hlavně jenom z toho důvodu, aby byl kreativní. Takže podle mého názoru nuda není nuda jako v tom smyslu. Protože kolikrát slýchám také různé názory psychologů a dalších odborníků, kteří tvrdí, abychom nechali naše děti také se nudit, protože prý nuda dává přednost, jak jsem již zmínila, jejich skryté kreativitě.
Nevím, co je na tom pravdy, ale možná něco ano. Protože kolikrát já, když jsem byla malá tak jsem seděla v obýváku a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. To, protože jsem byla nemocná, a tak jsem nemohla chodit ven. Stále jsem hledala nějakou zábavu, abych se zabavila. Takže když jsem potom seděla v obýváku a přemýšlela jsem, tak jsem se vlastně nudila a stále dokola jsem přemýšlela, čím se zabavit. Nakonec to dopadlo tak, že asi po dvaceti minutách anebo po půl hodině jsem se rozhodla, že se budu malovat anebo se také učit. Udělala jsem oboje. Musím uznat, že tato zábava mě hodně bavila.
A později jsem se také přihlásila do kurzu kreslení a malování. A musím říct, že je to opravdu veliká zábava, tak ani nevím, jak na tohle člověk mohl přijít, že zrovna malováním se člověk zabaví. A je to zábava opravdu na dlouhou dobu. A když na to nejste sami a malujete si třeba ve dvou, jak to dělají malé děti, tak je u toho potom větší zábava než když si člověk maluje jenom v jednom. Já jsem ještě potom velmi ráda hrála na klavír. Vím, že je to drahá zábava, jak mi říkali rodiče a prarodiče, ale věřte mi, že klavír mě baví stále. Denně si hraji alespoň půl hodiny, protože mě to baví a také si do všeho odpočinu.